Čína a Tichomoří

Autor: Petr Lípa


Tichomoří, zejména jeho jižní část, bylo považováno za nejodlehlejší oblast světa. Bylo proto včleněno do světového hospodářství teprve v 80. a 90. letech. Velké množství ostrovů zabrala Francie a vytvořila z nich fran- couzskou Oceánii. Další ostrovy obsadilo Španělsko (Karolíny), Británie (Fidži, Nová Guinea, Papua), Německo (část Nové Guineje, Bismarckovy ostrovy, Marshallovy ostrovy, od Španělska odkoupilo Mariany a Karolíny, část Samoa), USA (Havajské ostrovy, část ostrova Samoa).

Soupeření o ovládnutí Číny znovu propuklo po potlačení tchajpchingského povstání. Do tohoto soupeření zasáhlo kromě evropských států už také Japonsko, které se po revoluci Meidží (1867—1868) otevřelo průmyslo- vému rozvoji, styku s vyspělými státy a které se s pomocí zejména USA brzy stalo průmyslovou mocností. Začalo se přirozeně zajímat o Čínu a Koreu. Čína byla v té době bezmocnou, vyčerpanou zemí, nebyla s to vzdorovat požadavkům velmocí. Japonsko ve válce s Čínou (1894) diktovalo tvrdé podmínky vítěze. Čína se vzdala své svrchovanosti nad Koreou, Japonsko získalo Liaotungský poloostrov, jíhomandžuské pobřeží až ke korejským hranicím, Tchaj-wan; Čína musela otevřít přístavy japonskému zboží a zaplatila vítězům značnou válečnou náhradu. Velmoci z obav nad růstem japonské sfly dosáhly toho, že se Japonsko vzdalo Liaotungského poloostrova.

Po válce čínsko-japonské začalo horečné rozdělování Číny. Výhody získalo Rusko půjčkou Číně, Němci vo- jensky obsadili Tiao-čou, Rusové současně obsadili Port Arthur. Británie a Francie získaly pronájem přístavů a dohodly se o zájmových sférách v Číně. Británie ovládla téměř celou střední Čínu, Francie území při Indočíně, Němci Šan-tung, Rusko severní Čínu s Mongolském a Mandžuskem, Japonsko území v blízkosti Tchaj-wanu. USA prosadily zásadu „otevřených dveří", totiž stejných možností pronikat do Číny jako ostatní velmoci, a to i do sfér jejich zájmů. Síle americké ekonomiky, amerického dolaru, plně odpovídala tato politika, která si navíc získala sympatie v Číně, protože USA byla chápána jako jediná velmoc, která neprováděla přímou koloniální politiku. Proti cizímu panství a za reformy života země vzniklo v Číně (1900) široké hnutí odporu, tzv. „boxerské povstání". Porážka povstání umožnila dokončit rozdělení Číny.

Po rozdělení Číny se Británie s Japonskem dohodly (1902) na společné smlouvě o vzájemné podpoře v politických konfliktech. Toto spojenectví ukázalo Rusku nebezpečí jeho pronikání na Dálný východ, zvláště když se ke smlouvě připojily i USA. Avšak v roce 1903 převládla v ruské politice válečná strana, orientovaná na další pronikání na Dálný východ, která tím riskovala konflikt s Japonskem o oblast společného zájmu v Mandžusku a v Koreji. Rusko věřilo ve snadné vítězství a slibovalo si, že vítězná válka bude nejlepším prostředkem proti zrající revoluci uvnitř země. Avšak i v Japonsku převážila agresivní imperialistická politika, a tak za 10 let po válce s Čínou zvítězilo Japonsko v bitvách u Mukdenu (únor 1904) (v bitvě do té doby nejkrvavější v historii, neboť Rusko ztratilo 100 tisíc vojáků) a v námořní bitvě u Cušimy (květen 1904). Mírem v Portsmouthu, lázeňském místě v USA, za zprostředkování amerického prezidenta, uznala carská vláda japonská práva v Koreji (anexe Koreje v roce 1910), v Mandžusku a přenechala Japonsku Liaotungský poloostrov a Port Arthur, vzdala se i části Sachalinu. Rusko ztrácelo velmocenské pozice na Dálném východě, i když si udrželo Mandžusko a nemuselo platit válečnou náhradu.

Čína se však přece jen změnila. Na počátku 20. století měla již desítky moderně zařízených továren, stavěly se železnice, otevíraly se doly, zahraniční kapitál proudil do země, zahraniční obchod vzrostl od roku 1902 do roku 1912 skoro trojnásobně, vznikaly moderní čínské banky a akciové společnosti. To vše bylo provázeno liberálním, demokratickým a nacionalistickým hnutím a vzrůstem národního sebevědomí. V roce 1911 se rozhořela revoluce pod vedením Kuomintangu, revoluční organizace, vedená dr. Sunjatsenem. V prosinci roku 1911 revoluce zvítězila a Čína se stala republikou. Začaly nové dějiny země.