Indie

Autor: Petr Lípa


Tržní hospodářství se rozvinulo i v Indii. Bombaj se stala střediskem bavlnářského průmyslu, v Kalkatě byly založeny továrny na zpracování juty a zbrojní továrny. Otevřely se nové uhelné doly a budovaly se železniční tratě. Domácí podnikatelé vlastnili již koncem 19. století na 50 továren a rozsáhlé obchodní i řemeslnické závody. Vedle anglických bank vznikaly i menší domácí indické banky. V politickém životě se začala prosazovat indická inteligence, která často získala vzdělání na evropských univerzitách. V souvislosti s těmito změnami se rozvíjelo moderní národní hnutí, usilující o zavedení evropského školství, o podporu národního průmyslu a o provedení sociálních reforem. V roce 1885 se četné organizace sledující tento program sloučily v Indický národní kongres, který se stal oporou zápasu s koloniálním režimem. Politický program byl zaměřen na dosažení samosprávy ústavními a pokojnými prostředky, reformami, upevněním jednoty národů Indie, rozvíjením národního hospodářství. Národní kongres usiloval o obrodu staré indické kultury včetně starého hinduistického náboženství.

Británie si byla vědoma důležitosti Indie, proto také královna Victorie přijala už v roce 1877 titul indické císařovny. V letech 1800 až 1947 se obyvatelstvo Indie zdvojnásobilo. Koloniální vláda byla dotována z Británie nepatrně. Londýn trval na tom, aby téměř všechny výdaje byly kryty z indických příjmů, které na sobě nesla střední a nižší vrstva indického obyvatelstva. Nejvyšší britský armádní kontingent čítal kolem 40 tisíc vojáků. Zhruba 25 tisíc britských důstojníků velelo 150 tisícům indických vojáků. Indie měla asi 350 miliónů lidí. V indické správě bylo asi 5 tisíc Britů a 150 tisíc Indů. Britská vláda byla vůči své opozici vždy represivní, za opoziční názory byli lidé zavíráni. Někteří Britové měli však liberálnější přístup, chtěli omezit rasovou diskriminaci, prosadit indickou samosprávu, rozšířit pravomoci indických soudů.

Přes milión Indů sloužilo za války 1914—1918 v armádách Dohody v Evropě a na Středním východě. Mnozí doufali, že to přispěje k prosazení vlastní samosprávy. Když se to nestalo, začalo hnutí občanské neposlušnosti vedené Mahátma Gándhím (1869—1948). Masakr (1919) blízko města Lahore proti masovému mírovému protestu si vyžádal 400 mrtvých Indů. To způsobilo prudký obrat v anglo-indických vztazích. Většina se od- vrátila od reforem a požadovala plnou nezávislost. „Přes noc" tento neslýchané brutální čin vyvolal široce rozší- řené národní hnutí. Již v roce 1909 britský parlament sice vyhlásil, že jeho programem je indická nezávislost, což bylo potvrzeno v letech 1917 a 1921, ale koloniální administrativa zůstávala téměř nezměněná. Pouze vo- lební systém se rozšířil, ve 20. letech a ve 30. letech indická legislativa a úřady dosáhly větší moc a odpovědnost. Britská správa Indie se blížila ke svému konci.