Vstupní brána k Tokiu

Japonsko

Konečným nástupištěm spojeneckého náporu na Japonsko byly ostrovy Iwo Džima - potřebná jako základna amerických stíhačů doprovázející těžké bombardéry B-29 při náletech na Japonsko, a Okinawa vzdálená pouhých 650 kilometrů jižně od Tokia. Americká námořní pěchota se vylodila na Iwo Džimě 19. února 1945. Na pobřežních plážích narazili jen na slabý odpor, avšak vnitrozemí malého (21 kilometrů čtverečních) ostrova proměnila 23 tisícová posádka generála Kuribajašiho v bludiště opevněných srubů, tunelů a kavern soustředěných v okolí hory Suribači. Kuribajaši nařídil: "Pokud se týká našeho postavení jako vašeho hrobu ... Žádný z mužů nesmí zemřít, dokud nezabije 10 nepřátel." Vyžádalo si nasazení 85 000 námořních pěšáků (z nichž 7000 zahynulo a 17 000 bylo raněno), aby v krutém boji zblízka zvítězili výbušninami, plamenomety a noži nad obránci. Odpor ustal 27. března, když Kuribajaši spáchal sebevraždu a přežilo jej pouze 1080 Japonců.

Americká 10. armáda generála Bucknera se vylodila 1. dubna na jihozápadě Okinawy. Generál Ušidžima soustředil většinu svých 120 000 mužů v trojúhelníkové linii Šuri, jejíž opevnění obklopovala jeho velitelské stanoviště v hradě Šuri. Námořní pěchota vyčistila severní Okinawu do 20. dubna, ale na jihu se Japonci drželi v jeskyních a tunelech linie Šuri. Hrad Šuri padl 29. května a poté, co ustal odpor jihu, spáchal Ušidžima 30. června sebevraždu. Na Okinavě zahynulo více než 100 000 Japonců, vzdalo se pouhých 8 tisíc. Americká armáda a námořní pěchota ztratily 7600 mrtvých a 32 000 raněných. Velké ztráty utrpělo také americké námořnictvo: 26 válečných lodí bylo potopeno a 262 poškozeno (asi 4900 mrtvých a 4800 raněných), většinou útoky kamikadze, ztraceno bylo 780 letadel.


Vztyčování americké vlajky na Iwo Džimě