Nizozemská Východní Indie

Indonésie

Soustředěnému japonskému útoku na ostrovy Východní Indie předcházely akce proti britským državám na severním Borneu. Britové věděli, že se nebudou moci ubránit, a proto začali uplatňovat taktiku spálené země. Zničili přistávací dráhy i zařízení na letišti v Lutongu, demolovali rafinerie v Miri, zapálili ropná pole v Seria. Britští experti prováděli destrukce na ropných polích celý týden před invazí, podzemní požáry zuřily ještě po měsíce. Japonské expediční síly se 15. a 16. prosince 1941 vylodily na pobřeží Sarawaku a Brunei, aby bez obtíží ovládly tyto britské protektoráty.

Východní Indie byla mimořádně důležitým cílem japonské expance v jižním směru. Rozlehlá država, tvořená tisíci ostrovy i ostrůvky, byla bohatým rezervoárem surovin. Zdejší produkce kaučuku, tabáku, chininu, koření, stejně jako například těžba cínu, železné rudy nebo ropy měla světový význam.<

Když 27. prosince prohlásil generál MacArthur Manilu za otevřené město, v Tokiu to považovali za příznak brzkého zhroucení amerického odporu na Filipínách. Proto bylo rozhodnuto neotálet s další fází útoku na jih, který tentokrát směřoval proti Nizozemské Východní Indii. V noci z 10. na 11. ledna 1942 začala japonská invaze vyloděním na ostrově Tarakan u severovýchodního pobřeží nizozemské části Bornea. Současně bylo napadeno pobřeží Celebesu. O den později, jak už měli ve zvyku, proklamovali Japonci válečný stav.

Již 14. ledna 1942 dorazil náměstek generálního guvernéra Dr. Hubertus van Mook do Washingtonu, aby usiloval o příslib americké pomoci. V daném okamžiku to nebylo příliš reálné. Japonské síly většinou rychle postupovaly a dobývaly nejdůležitější ostrovy, třebaže místy utrpěly dosti citelné ztráty. Tak například koncem ledna 1942 proplul Makasarským průlivem nedostatečně chráněný japonský konvoj, směřující k východnímu pobřeží Bornea, na který zaútočily nizozemské bombardéry, nizozemská ponorka a čtyři americké torpédoborce. Výsledkem bylo potopení 6 japonských lodí a smrt asi 1000 vojáků invazních sil. Přesto dobyli 23. ledna Balikpapan a poté už byly v jejich rukou všechny důležité přístavy na pobřeží Bornea a Celebesu. Téhož dne se japonská námořní pěchota vylodila na severním pobřeží Nové Guineje a dobyla strategicky významný přístav Rabaul na Nové Británii. Japonští výsadkáři seskočili 14. února na jihu Sumatry a dobyli Palembang, který tehdy produkoval 85 % indonézské ropy.

Také Nizozemci zničili rafinérie, skladiště i těžební zařízení, během několika dní dosáhly ztráty na majetku závratné výše 500 milionů dolarů. Japonský postup v pralese Sumatry směřoval k Telukbetungu na jihovýchodním výběžku ostrova. Odtud bylo přes Sundský průliv do Batavie pouhých 60 kilometrů. Nizozemské a britské síly se stáhly na Jávu. K ovládnutí obrovské Sumatry (473 608 kilometrů čtverečních) stačilo pouhých 10 000 vojáků.

Ve čtvrtek 19. února 1942 se japonská námořní pěchota vylodila na ostrově Bali, prakticky současně Japonci vybudovali předmostí i na pobřeží Timuru.

Téhož dne japonské letectvo startující z letadlových lodí admirála Naguma u pobřeží Timuru provedlo ničivý nálet na přístav Darwin v severní Austrálii. Nagumovi poloti letěli až na samotný okraj akčního rádia a způsobili spojeneckým silám v darwinském přístavu značné ztráty. Tento nálet vyvolal v Austrálii pověstný "týden strachu" z japonské invaze. Nebylo divu - australské jednotky bojovaly v Africe, byly umístěny v Británii a v Indii, k hájení pátého kontinentu zbývala symbolická síla 7 500 mužů. Jenom po kapitulaci Singapuru padl do japonského zajetí větší počet australských vojáků.

Mezi japonskými veliteli byli hlavními stoupenci invaze do Austrálie admirál Jamamoto a generál Jamašita. Proti jejich plánu se postavil především premiér Tódžó i rozhodující činitelé v generálních štábech. Japonské loďstvo je krajně přetíženo, japonské kolony v australských pustinách by byly snadno zranitelné leteckým útokem, kdyby Američané nasadili "létající pevnosti", mohli by Japonci ztratit převahu ve vzduchu - to byly jejich hlavní argumenty. Na konferenci Císařského hlavního stanu 23. února 1942 bylo rozhodnuto útok do Austrálie zatím odložit.

Zato indonézská operace se pomalu blížila k závěru. Ve středu 25. února 1942 vrchní velitel spojeneckých sil generál Sir Archibald Wavell přesunul svůj hlavní stan do Britské Indie. S ním odešla i část britských a amerických jednotek, k velkému rozhořčení Nizozemců. Ti před nedávnem poskytli síly k obraně Singapuru a nyní se oprávněně cítili opuštěni.

Tragický výsledek pro spojence měla bitva v Jávském moři, která začala 27. února. Nizozemci, Britové a Američané v tomto střetnutí a následujících odepsali 5 křižníků, 6 torpédoborců a ztratili 3000 mužů. Zato žádná z japonských lodí nebyla poškozena tak, aby nebylo možné provést opravy přímo na moři. Cesta k ovládnutí Jávy byla otevřena. V sobotu 28. února 1942 se japonské jednotky vylodily na třech místech ostrova. Poblíž Batavie, u Indramayu na střední Jávě, na východě pak u Rembangu, střediska těžby ropy, vzdáleného asi 170 kilometrů od Surabaji. Zhruba týden probíhaly boje se slabými nizozemskými jednotkami, 8. března se generální guvernér Nizozemské Východní Indie rozhodl pro kapitulaci, kterou přijal velitel 16. japonské armády generál Hitoši Imamura. 9. března přijel zástupce generálního guvernéra van Mook do Austrálie. Jáva, nejbohatší a nejlidnatější ostrov celého archipelagu, byla v japonských rukou.