Mise Jamamoto

Dne 18. dubna 1943 byla provedena zvláštní mise, jejímž cílem bylo zabít významnou postavu japonského velení. Cílem byl admirál Isoroku Jamamoto.

Letadla, která byla určena k této misi, byla jediná schopná ji v daném čase provést. Byli jimi P 38 z Guadalcanalu. Piloti, kteří se akce zúčastnili, byli z perutí číslo 67, 68 a 339. Všechna letadla byla vybavena přídavnými palivovými nádržemi, které byly dodány již dva dny před akcí. Jako navigátor byl určen velice schopný a všemi uznávaný pilot major John Mitchell. Ten vedl svých šestnáct letadel přesně k cíli. Těch letadel mělo být půvoně 18, ale jednomu prasklo při startu kolo a druhému nefungovalo přečerpávání z přídavné palivové nádrže. Těchto 16 P-38 letělo velice nízko nad hladinou moře a delší trasou, aby nemohli být odhaleni japonskými radary a hlídkami. Přesně podle plánu v 9. 35 hod spatřil pilot Doug Canning na 11 hodině nahoře neznámá letadla. Okamžitě začala celá skupina s odhazováním nádrží a stoupáním. Jako útočný roj byli určeni pouze čtyři letci, ale podle svědků jich zprvu zaútočilo více. Formace nepřátel se skládala ze 6 stíhaček a dvou bombardérů.

První útok byl proveden několika stíhači, ale byl neúspěšný v důsledku střelby japonských doprovodných stíhaček, které se otočily proti nim. Bombardéry zamířily okamžitě dolů a snažily se uniknout ke svému cíli letišti v Buinu. Konečný útok na Jamamotův bombardér byl proveden dvakrát v rozmezí 1-2 minut zespodu. Jeden útok zprava, který patrně nebyl úspěšný, a druhý, zasazující rozhodující ránu, zleva. Oba motory kouřily a proděravěné letadlo se bez kontroly (zranění, smrt pilota nebo ustřelená ovládací lanka) zřítilo do džungle. Bombardér však nevybuchl. Navíc neodpadlo ani zadní křídlo, jak tvrdili američtí piloti. Nikdo nepřežil. Mezi prvním útokem poblíž Zátoky císařovny Augusty a mezi zřícením bombardéru uplynulo asi 3-5 minut. Druhý bombardér nejprve na Ugakiho rozkaz (náčelník admírálova štábu byl cestujícím a doprovázel při útoku Jamamotovo letadlo) po jeho zřícení unikal směr moře. Při klesání byl těsně nad hladinou zasažen do ocasních ploch a spadl do vody. Zachránil se pilot Hiroši Hajaši (svědek), admirál Ugaki a vrchní intendant. Podle Hajašiho bylo v letadle 7 lidí. Ti tři byli zachráněni armádou ve člunu.

Japonské doprovodné stíhačky letěly nad oběma bombardéry ve dvou formacích po třech. Jedna vepředu a druhá vzadu. Stíhačky byly A6M3 typ 32. Pouze jedno ze Zer utrpělo při akci nepatrné poškození v oblasti motoru a bezpečně sedlo na ostrově Shortland. Pilotovi se nic nestalo a škody nestály za řeč. V průběhu boje vzlétlo 16 japonských stíhaček, ale na místo dorazily pozdě. Všechny se bezpečně vrátily na základnu.
     Americké stíhačky utrpěly jednu totální ztrátu. Číslo poručíka Holmese Raymond K. Hine bylo naposledy viděno, jak s levým kouřícím motorem ztrácí výšku jižně od ostrova Shortland. Pravděpodobně byl Hine napaden nad ostrovem Shortland Kendži Janagijou (204. Kókutai), třetím zdruhého roje (byl nejdál od pevniny), který útočil z převýšení. Hine prý letěl ve výšce 3 km a Janagija byl asi 1000 m nad ním. Výsledkem jeho útoku bylo, že se z P-38 lil benzín a americký stíhač zanechával bílý kouř. Stíhačka kapitána Thomese G. Lampiera byla zasažena dvěma střelami ráže 7,7mm do výškového kormidla z bombardéru admirála Jamamota. Jde o zanedbatelné poškození. Při útoku na druhý bombardér pilotovaný Hajašim bylo Barberovo letadlo zasaženo kusem nepřátelského letadla, který se zařízl do levého křídla, rozbil jeho levý vnitřní chladič a jiné kusy zanechaly barevné šmouhy na křídle. Barber doletěl bezpečně na základnu.
     Pooperační hlášení XIII. stíhacího velitelství sepsané detašmánem (APO 709) uvádí jako nepřátelské ztráty 3 bombardéry Betty a 3 stíhačky Zeke. Toto pooperační hlášení sepsal Tom Lanpier.