Barma

Barma

V úterý 20. ledna 1942 zaútočilo 18 000 japonských vojáků z Thajska do Barmy. Jejich cílem bylo přerušení strategicky velmi významné spojnice Rangún - Kchun-ming, po níž byly dopravovány zásilky životně důležitého materiálu Čankajškovým jednotkám do neokupované Číny. Barma tedy měla klíčový význam nejen pro Brity - mohla se stát východiskem případných akcí proti Indii. Přesto i v kritické situaci vyvolané japonským tlakem se znovu projevilo neblahé působení pocitu "imperiální nadřazenosti" Britů. Čankajšek vyslal na pomoc britsko-indickým silám jednotky 5., 6. a 66. čínské armády, jimž velel americký generál Joseph W. Stilwell. Britové byli donuceni vyklidit přístav Moulmein na jihu, 8. března 1942 evakuovali i hlavní město Rangún. Přesto odmítli čínskou nabídku vyslání dalších jednotek do Barmy. Polní maršál Wavell později přiznal, že pro Británii "bylo zjevně žádoucí, aby země Britského impéria byla hájena imperiálními jednotkami, nikoli cizími".

Ačkoli po pádu Singapuru ještě vzrostl význam obrany Barmy, Britové neprojevili příliš velkou ochotu spolupracovat s čínskými silami. To se pak nutně projevilo za japonské ofenzívy v dubnu 1942. Do půle dubna vylodili Japonci v Rangúnu desítky transportů, prolomili frontu na řece Iravadi a ve třech proudech postupovali na sever. Jejich záměrem bylo uskutečnit velký klešťový manévr a zničit britské i čínské síly v prostoru Mandalaje. Tažení Japonců v Barmě stejně jako v Malajsku bylo neobyčejně rychlé. Během necelých tří týdnů v dubnu 1942 jejich jednotky postoupily až o 500 kilometrů, 29. dubna padlo Lašio a definitivně byla uzavřena Barmská cesta. Britské síly i část čínských jednotek se stáhla do Indie. Koncem května Japonci ovládli prakticky celou Barmu a soustředili se na upevňování svých pozic. Získali důležitý odrazový můstek k případnému úroku do Indie a současně uzavřeli poslední pozemní spojnici, po níž mohla být zásobována Čína.