Tanky a tanková válka

Tank, obrněné vozidlo schopné překonat obtížný terén, byl vymyšlen britským vojenským publicistou, podplukovníkem Ernestem Swintonem, jako prostředek k prolomení stavu obležení, který panoval na západní frontě od začátku zákopové války koncem roku 1914. Britské zkoušky s množstvím různých traktorů vyústily počátkem roku 1916 ve vývoj skutečně efektivního stroje. Měl dva housenkové pásy, které mu zajišťovaly vynikajícíc průchodnost v těžkém terénu, a zbraně na barbetách na obou bocích. Vyvinuty byly dva typy: "samčí" tank se dvěma konony ráže 57 mm k vyřazení nepřátelských opěrných bodů a kulometných hnízd. Druhým typem byl "samičí" tan, vyzbrojený čtyřmi kulomety, který se měl vypořádat s nepřátelskou pěchotou. Tyto původní stroje byly pomalé, obtížně se ovládaly a byly určeny pro měkknou půdu, mohly však rozdrtit překážky z ostnatého drátu a byly odolné vůči střepinám.

Britové nasadily tanky poprvé 15. září 1916 v bitvě na&mbsp;Sommě. Efekt jejich prvního použití byl však minimální, protože osádky byly nezkušené a terén nevhodný. Vše se změnilo až po roce či ještě později. 20. listopadu 1917 v bitvě u Cambrai bylo nasazeno více než 400cnbsp;tanků nové typu Mark IV. Za tři dny prorazily na 8 km hluboko do Hindenburgovy linie. Byl to překvapivý, byť krátkodobý úspěch.

Počáteční francouský vývoj tanků sledoval britský, ale Francouzi podcenili nezbytnost průchodnosti tanků těžkým terénem. Francouzské těžké tanky Schneider a St. Chamond byly založeny na modifikovaných podvozcích traktorů. V boji byly málo pohyblivé, neschopné překonat zákopy a typ Schneider představoval pro osádku smrtelnou past.

Němci zpočátku reagovali na tanky bagatelizováním - označovali je za projev vojenské slabosti. Na všech úrovních německého velení byla paušálně odmítána myšlenka tankové války. Vlastní vývoj tanků Němci zanedbali, a tak byl jijich jediný bojeschopný tankCnbsp;A7V nasazen až v březnu 1918.