Vilém II.

1859 - 1914

Vilém II. nastoupil na trůn Hohenzollernů v roce 1888. Mladý císař měl liberální vzdělání a absolvoval nezbytné roky disciplíny v gardovém pluku a v pruském důstojnickém sboru v Postupimi. Sdílel názor, že německé postavení ve světě vyžaduje posílenou armádní a námořní výzbroj a na zvládnutí vnitřní situace autoritativní režim. Síla jeho osobnosti a emocionální charakter nevyhnutelně způsobily, že byl jen s potížemi schopen spolupracovat s Otto von Bismarckem, architektem jeho moci a prestiže. Bismarckovým propuštěním v roce 1890 otevřel Vilém pole působnosti politikům, kteří nedokázali zvládnout mezinárodní řád, který Bismarck vybudoval. "Válečná rada" svolaná císařem a jeho vojenskými poradci v prosinci 1912 dokazuje, že necítil žádný odpor vůči celoevropské válce, jeho postoj v době válečné krize samé však už tak jednoznačný nebyl. Po roce 1914 uplatnil svůj vliv hlavně ve výběru mužů pro vedení válečných operací. Jejich nezdar vedl k jeho abdikaci jako podmínce pro přijetí příměří. Uprchl do Holandska a byl internován v Doornu.