František Ferdinand

1863 - 1914

Dvě předčasná úmrtí učinila z Františka Ferdinanda, synovce Františka Josefa I., následníka trůnu Rakousko-uherské říše: sebevražda korunního prince v roce 1889 a smrt jeho otce, arcivévody Karla Ludvíka, v roce 1896. V průběhu dalších 18 let hrál František Ferdinand nezanedbatelnou roli ve vnitřních a vojenských záležitostech a při posuzování reforem zaujímal pružnější stanovisko než císař. Jeho oddanost monarchii byla nesporná a celé roky stál v opozici proti maďarským šlechticům, jejichž aspirace byly podle jeho názoru neslučitelné se stabilitou dynastie a říše samé. V zahraniční politice choval vřelé vztahy k Británii a chladné vůči Itálii a Francii. Sympatizoval s carem jako baštou proti revoluci, byl však nesmiřitelným nepřítelem srbského nacionalismu. Navštívil bosenské Sarejevo ve výroční den ukončení středověké srbské nezávislosti a dal tím najevo pohrdání srbskými zájmy. Jeho zavraždění 28. června 1914 dovedlo konflikt k vrcholu a zničilo všechno, o co František Ferdinand během svého života usiloval.