Bitva na Sommě

Právě když bitva u Verdunu vrcholila, zahájila Dohoda velkou ofenzivu dále na západě, v údolí řeky Sommy. 1. července 1916 13 britských a 5 francouzských divizí zaútočilo na německé pozice. Dělostřelecká příprava se minula účinkem. Německé pozice zůstaly neporušené a země nikoho, přes níž musely přejít britské oddíly, byla poseta krátery tak, že byla na některých místech neprůchodná.

Kombinovaný útok pěchoty a dělostřelectva pokračoval s přesností hodinového stroje. Přehradná palba, zaměřená na překážky před britskými jednotkami, pokračovala přesně tak dlouho, jak bylo podle ženistů potřebné ke zničení palebných postavení protivníka, a pak byla přenesena na další úsek jeho přední linie. Každá pěší jednotka postupovala v přímé linii kolmo na linii fronty.

Vlna za vlnou opouštěli pěšáci své zákopy, aby byli zmasakrování německými kulometníky. Jen v prvním dnu ofenzivy ztratila britská armáda 60 tisíc mužů, z nichž třetina padla. Tento den se stal nejhroznější krvavou lázní, jakou kdy nějaká armáda za první světové války utrpěla. Byl to nejkrvavější den v dějinách britské armády.

Nejhorší na celé historii je, že vše pokračovalo stejným způsobem, i když ne se stejnou intenzitou, plných šest měsíců. Britské a francouzské ztráty dosáhly 620 tisíc, německé snad 450 tisíc. Znovu útopčníci utrpěli více než obránci. Somma se stala dohodovou, zvláště pak britskou katastrofou.

Příčinou selhání britského plánu byla jeho strnulost a nepružnost. Protože se nemohl spolehnout na to, že armáda civilních dobrovolníků bude v bitvě přemýšlet, přeložil Haig své armádě plán, který nevyžadoval samostatné myšlení a netoleroval žádný odklon od harmonogramu. A tak když se podařilo něco nečekaně získat, nebylo toho využito. Byl to pokus zvládnout nejistotu a zmatky za bitvy tím, že budou ignorovány. Výsledky byly více než skromné: na většině úseků asi 8 km územního zisku. Tato operace zlomila Kitchenerově dobrovolnické armádě srdce.