Kult ofenzivy

Gallipoli bylo jen jednou z celé série katastrof, které poznamenaly první rok války. Pozoruhodné je, že výčet porážek ani na jedné, ani na druhé straně nezpůsobil změny v přístupu k vedení války. Je pravda, že na obou stranách padaly hlavy. V Německu Moltke uvolnil Erichu von Falkenhaynovi místo náčelníka generálního štábu. Generál Sarrail se zdál svým nadřízeným na francouzské straně poněkud příliš populární, a tak byl poslán do Soluně, aby odtud velel francouzské "východní armádě". V Británii rezignoval po Gallipoli první lord admirality Winston Churchill a Kitchenerovy pravomoci jako ministra války byly silně omezeny jemnováním generála sira Williama Robertsona náčelníkem imperiálního generálního štábu. Ten vytvořil mocné spojenectví se sirem Douglasem Haighem, který nahradil sira Johna Frenche na místě vrchního velitele britských expedičních sil ve Francii.

Personální změny na straně Dohody narušily kontinuitu původních záměrů. Po roce bojů na mnoha frontách byl kult ofenzivy stále ještě na vzestupu. Britské a francouzské vrchní velení stále lpěly na přesvědčení, že válka může být vyhrána útočnými operacemi ve Francii. Vstup Itálie do války na straně Dohody 23. kvěřtna1915 tyto kalkulace nijak nezměnil.

Generál Erich Falkenhayn na německé straně se také upsal koncepci, kterou Francouzi nazvali "válka až do hořkého konce". Avšak na západní frontě byl FAlkenhayn připraven vést opotřebovávací válku spíše než válku zničující.

Jeho protivníci hov roce 1915 při zahájení ofenzivy předešli. Vlednu a únoru se stala dějištěm francouzských akcí Champagne, v květnu a znovu v září oblast Artois. Britové uskutečnili 10. až 13. března úspěšný útok na vesnici Neuve Chapelle. Prolomili sice německé linie, ale své zisky nedokázali využít. Stejně jako u Loosu v září 1914 ustrnuli Britové po počátečních ziscích na mrtvém bodě. A jako vždy: ztráty účtočníků byly závratné, ztráty obránců méně závažné.

Falkenhayn byl ochoten nechat dohodu útočit na západě tak, aby zničila vlastní lidský potenciál. Na východě musel zápasit spíše se svými podřízenými, zvláště s Hindenburgem a Ludendorffem. Linie ruské fronty byla 2. května 1915 prolomena u Gorlice v Haliči a spojené rakousko-uherské a německé síly postoupily o 130 km. Halič a vlastně většina Polska byly ruskou armádou vyklizeny. Stejně těžkou porážku utrpěli Srbové, rozdrceni na podzim společnou operací německých, rakousko-uherských a bulharských vojsk. Ale ani tyto úspěchy centrálních mocností nijak nepřiblížily konec války. Vítězství muselo být vybojováno na západní frontě.